Stvoření světů podle vyprávění starších a učených

Stvoření světa. Stvořitelka Etain

Během prvotního tvoření stvořili bohové svět Shaiyi prázdný a bez života - sloužil jako bariéra mezi obydlími Nedotknutelných a odtrženými mrtvými územími Fan, kde žijí Bezejmenní.

Po tisíciletí zůstala Shaiya chladná a bez života, nicméně to se změnilo zkázou Bezejmenných. Poté, co se postavili vůli bohů a prohráli bitvu s nimi, byli jim vydáni na milost a nemilost, ale nevzdali se. Zachovali si svůj vztek a touhu po pomstě a získali mnoho zakázaných znalostí. A zanedlouho se svým přemožitelům opět vzepřeli.

V tento čas neměli prvotní stvořitelé rozhodující převahu, a tak se rozpoutala strašlivá bitva . Tělo bohyně Fan, jež je vesmír sám, sténalo utrpením pod nápory dosud nepoužité nesmírné moci, mnoho mladších bohů bylo v boji zabito a ti starší,neuvyklí ničení a smrti a boji o moc, pocítili z nekonečné války únavu.

Etain Stvořitelka opustila tento svět plný ničení a tisícerých zbytečných smrtí. Cesta přes poničený svět ji přivedla až ke starému opuštěnému pohraničí, Shaiye. Etain byla unavená, avšak touha tvořit, jež tvořila její podstatu, byla silnější než únava z válečných ran.

A tak ve chvíli, kdy na jiném místě v nekonečném konfliktu umíraly tisíce živých tvorů, se
v této zóně klidu rozhodla obnovit rovnováhu. Vložila víru do nového světa a vdechla Shaiye život. Její dovedné ruce vytvořily zcela nový svět, naplnily jej vodou a z ní vyzvedly půdu. Tuto zaslíbenou zemi nazvala Etain Teos (Teos Epeiros - kontinent bohů), a byl to obrovský ostrov obklopený nekonečným oceánem.

Bohužel však Etain netušila, že krom života přinesla Shaiye i hrozné prokletí Bezejmenných. A Pán smrti (Syeeric) se nikdy neštítí dorazit raněné ani vrazit nůž do zad.

Smrt bohyně

Svět stvořený Etain obývaný různými volně žijícími zvířaty, zaplněný lesy, stepmi, horami a řekami byl naplněn radostí z bytí. A pak, jako poslední, se na Teosu objevili rozumní tvorové - ušlechtilí elfové Thelayosis, což znamená "dokonalý", milované děti bohyně, a také hrdý a odvážný národ Dumianas.

Po více než sto válkách, které prožila, chtěla Etain více než cokoli na světě klidný život pro sebe a své děti. Mír a vnitřní harmonie bohyně chránil Teos před možnými strastmi a dal tak prvním národům Shaiyi štěstí a prosteritu.

Ale prokletí Bezejmenných nadále čekalo ve skrytu na chvíli, kdy Etain a jejímu nic netušícímu světu dá vypít číši nevýslovného utrpení. Hradby měst oblehly davy monster,
z nebe padaly kameny a popel, probudily se sopky. Úrodné nivy byly zaplaveny a zbytek ničen hurikány. po Teosu se rozšířily nevyléčitelné epidemie rychlostí lesních požárů.

Vztah tvorů k Etain, kteří se jí dosud pouze slepě klaněli, se zhoršoval. Zmítáni chaosem, epidemiemi a katastrofami nemohli pochopit, proč je zbožňovaná Stvořitelka trestá. Na Teosu se rozšířila nespokojenost. Vznešení elfové ji přiznávali rozpačitě, šeptem, avšak Dumianas proti bohyni mluvili otevřeně a bez studu proti ní připravovali povstání.

Když už nebylo možné utrpení vydržet, lidé se vydali v průvodu do Etainina nebeského domova, a přidali se k nim i Thelaiyosis. Pouze několik věrných se snažilo povstání zabránit, ale zuřivá vlna útočníků je strhla jak jarní záplavy rybářské vesnice.

Není hroznější nepřítel, než nedávno nadšený, nyní zklamaný ctitel. Věrní služebníci Etain klesli v sedmidenním obléhání do jednoho. Posvátné místo skropila krev, když vzbouřenci vtrhli do příbytku Stvořitelky. Bohyně vypadala unaveně, její jas byl bledý a zlumený. Její sílu vyčerpal marný boj s prokletím. Ohromení obyvatelé Teosu, kteří se vždy bohyně báli a obdivovali její nadpozemskou krásu, najednou viděli ošklivou starou ženu. Někdo vykřikl, že na místo bohyně ze starých bohů se vetřel odporný netvor. A pak tělo Stvořitelky probodly stovky kopí.

A tak se naplnilo i poslední tajemství prokletí: jednou děti Etain, vytvořené z její krve a těla, svou Stvořitelku zničí. Na místě bohyně se objevil obrovský zející kráter - Zdroj sedmi zel,
z nějž se vyřinul dav krvavých nestvůr, který měl utrpení a hrozné neštěstí Teosu ještě prohloubit.

Rozdělení. Alliance of Light a Union of Fury

Smrtí bohyně chaos na Teosu neskončil. Neuvěřitelná exploze nebeského domova Etain pohřbívala po tisících nedávné povstalce. Říká se, že jejich duše jsou navždy zatraceny a burácení pecí Zdroje sedmi zel zní jako nářek umírající bytosti. Na kontinent bohů udeřily další katastrofy. Oceán stoupl a bouře smetla vše, co jí stálo v cestě. Zděšení obyvatelé Shaiyi se modlili za přímluvu, ale nebylo nikoho, kdo by mohl zkázu odvrátit. Duše Stvořitelky opustila její tělo a vznášela se již velmi daleko od svých umírajících stvoření.

Rozděleni kráterem na dvě části, národy Shaiyi ustoupily a stěží unikaly svým pronásledovatelům. Na severu, blízko břehů velké řeky, se podařilo elfy a lidi sjednotit a vybudovat řetězec pohraničních opevnění, který zastavil bytosti temnoty na mnohá staletí. Jižní větev stejných prvorozených, trýzněná nekonečnými hurikány a lavinami z nebe, se ukryla v chodbách pod úpatím hřebenů Karlamos.

A tak byl jediný národ rozdělen.

Po sto let invaze chaosu pokračovala. Nastal další věk a země i obyvatelé Teosu se změnili. Elfové a lidé na severu byli jednotní v nezničitelné Alliance of Light, která čelila útokům temnoty Bezejmenných. S pokračováním války vynalézala stále lepší zbraně, stále ničivější magii, až se spojeneckým vojskům podařilo zahnat invazi zpět do kráteru.

Prvorození (elfové) na jihu se změnili, léta života pod zemí se na nich projevila. Kůže jim zbledla, oči přivykly na tmu. Na povrch se odvažovali spíše v noci, kdy smrtící vichřice a déšť ohně utichal. Vzdali se původního jména své rasy a nazvali sami sebe Veily.

Lidé (Human) na jihu, skrytí v labyrintu chodeb pod horskými hřebeny, ztratili většinu
z předchozích znalostí. Říká se, že ani neměli zbraně ze železa, nýbrž jen z kamene a kostí zabitých zvířat. Ale silou mysli a těla předčili daleko své předky a taktéž přijali nové jméno - Nordein.

Vlna chaosu postupně opadla a průzkumníci Veilů se začali odvažovat dále od jeskyní svého lidu. Jejich první setkání s Nordeiny skončilo krvavým masakrem, ale později pomocí obratné diplomacie se oba odcizené národy sjednotily. Veilové své nové spojence ve zbrani znovu naučili zporacovávat kovy, které tvořily horské podloží. A po několika letech spojenecké jednotky těchto dvou národů vyčistily úpatí hor od stvoření chaosu.

Avšak mezi opačnými stranami kontinentu smír nastat nemohl. Vzájemná nenávist propukla s prudkostí, jakou by nikdo nečekal. Lidé z Alliance of Light žijící v poklidném údolí řeky zabili v horách stovky příbuzných, o nichž netušili, že jsou s nimi spřízněni. Stejně tak lidé
z hor byli přesvědčeni, že čelí brutálním divochům, jimž musí ve jménu svobody vzdorovat, neboť se o nich nesly zvěsti, že údajně z nedostatku potravin jedí děti.

A samozřejmě na obou stranách zavládlo přesvědčení, že to zrovna ti druzí mohou za smrt jejich milované Etain. Alliance of Light vyhlásila neomezenou válku. Veilové a Nordein výzvu přijali vyvěšením vlajky Union of Fury.

Rozdělení ducha - Eclipsis a Narsilriel. Přání bohyně. Požehnání

Přes to všechno se duch Etain nakonec vrátil do Shaiyi. I přes smrt z rukou svých dětí s nimi Etain nepřestala soucítit a milovat je. Avšak duše bohyně přišla uprostřed konfliktu Alliance s Union. Možná by vzkříšení Etain bylo schopné ony bratrovražedné boje zastavit, leč bohužel se stalo jinak. Lidská i elfí těla byla sama o sobě příliš slabá na to, aby dokázala pojmout ducha Stvořitelky světů. Ve snaze najít vhodné tělo co nejrychleji proto bohyně uvolnila sílu elementů. Ale přepočítala se... Místo toho, aby vznikla jedna substance v sobě kombinující sílu ohně, vody, země a nebe, blízkost chaosu duši bohyně oslabila a rozdělila na dvě části.

Z prastarého dubového háje na severu přišla Eclipssis, Bílá bohyně, zrozená ze Země a Vody. Radostná zpráva o návratu Stvořitelky se rychle rozšířila a Alliance of Light jí přísahala věrnost. Pro její jemnost, laskavost a lásku přijali lidé její jméno jako zástavu lásky a loajality.

Ale zároveň s Eclipssis, z podhůří hor Veilů, vstoupila na svět temná Narsilriel, dcera Ohně a Vzduchu, násilná a vášnivá. Union of Fury se v ní zhlédla a složila přísahu jí, druhé části mysli bohyně Etain, části plné vášně a hněvu.

Zpočátku nebyly Eclipssis a Narsilriel nepřáteli a není pravděpodobné, že by jedna nenáviděla druhou - vždyť jsou obě ztělesněním ducha Velké bohyně. Ale duch bohužel zůstal neúplný, Etain byla - jako kterákoli jiná smrtelná žena - totiž charakterizována jak loajalitou, tak vztekem, vášní i láskou. Obě bohyně pouze dohromady plně ztělesňují duši Stvořitelky. Ale k dosažení ideálu potřebují moc, a moc bohů pramení z uctívání stovek tisíc věřících. Celý Teos je však rozdělen do dvou táborů a nelze získat nové přívržence jinde, než v táboře nepřátel. Eclipssis a Narsilriel si velmi brzy uvědomily, že usilují o stejný cíl, a že tedy cesta ke ztělesnění Etain vede konfrontací s druhou částí duše Stvořitelky. Buď zničit, nebo zemřít sama. A tak každá bohyně poznala tvář svého úhlavního nepřítele.

Pak oznámila každá svým přívržencům, co si přeje - chránit vlastní síly a víru a zničit jim odporující nepřátele ve jménu velkého vítězství: návratu Stvořitelky Etain. Válka Alliance a Union vypukla s novou silou, a to i u těch, kteří se již od konfliktu distancovali - i oni se nyní chopili zbraní. Oba tábory se snažily podat ono soupeření jako boj světla proti tmě nebo svobody proti otroctví, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Kronikáři se při psaní příběhů této epické bitvgy shodují na jednom: přání bohyně oddanosti nebyla vždy tak čistá a dokonalá jako by se mohlo zdát při pohledu na její zářící šat, stejně tak násilné výbuchy vzteku druhé bohyně mohly nést s sebou čest a vznešenost.

Jako odměnu za porážky nepřátel poskytly obě bohyně, Eclipssis i Narsilriel, speciální požehnání (Blessing), které posiluje moc zbroje, zbraní i moci kouzel. Ve světě není větší odměny za věrné rytíře než získat trochu Blessu pro svoji stranu. Por své následovníky znamená Temná i Světlá bohyně mnoho. A tak velcí hrdinové prolévají potoky krve právě ve jménu lásky a loajality, a nejničivější války vznikají často z nespoutané vášně, či neovladatelného vzteku.

Bohyně touhy jsou nestálé, avšak svým příznivcům věnují stále více a více lásky a věrnosti, hněvu i vášně - a jejich věrní jsou za požehnání připraveni kdykoli opět pozvednout meče. A není naděje, že by epická bitva o Teos skončila před koncem světa samého. Spor Alliance of Light a Union of Fury totiž může utnout jen konečné vítězství, nebo vzájemné vyhlazení.