Oblivion Island (Zapomenutý ostrov)
Bijyunu se poté, co si odpočinuli a udělali na lodi ty nejnutnější opravy, vyšplhal v čele své posádky na kopec poblíž pobřeží. Bylo pozdní odpoledne a slunce se již téměř dotýkalo horizontu, avšak vnitrozemí ostrova se koupalo v záři zlatých a stříbrných skvostů, jejichž existence mohla být zapomenuta snad jen díky nezměrné propasti času. A nad nimi, na hranici slyšitelnosti, zněla píseň z mohyl Smrti.
"Ztracený Zapomenutý ostrov, ztracený Zapomenutý ostrov
Zapomenutý ostrov je ztracený, utonul ve vzpomínkách.
Zde je žádostivost ctností, nouze zločinem. Je upřímný jako moře, vítá vaše pudy a touhy.
Je prozářen světlem Bohyně, ač je zapomenut.
Všechny zlaté a stříbrné cennosti jsou zde jako na dlani. Veškeré utrpení je zapomenuto, neboť je zde místo pouze pro radost a potěšení.
(Tato píseň ovládne duše všech žádostivých, kteří jí naslouchají)"
Skupina na kopci nedokázala potlačit nervózní chvění, odolat lačnosti při pohledu do světla jejich touhy. Pouze Bijyunu se nenechal pokušením ovládnout. Pokusil se probudit některé ze svých lidí a chvátal s těmi, u nichž se mu to podařilo, rychle z kopce dolů, k lodi Properoe. Díky tomu unikli hněvu bohů.
Když loď odrazila od břehu a začala se od ostrova vzdalovat, spustila se veliká bouře - projev hněvu bohů - nicméně loď již byla mimo jeho dosah. Avšak i ty přeživší, kteří z ostrova takto vyvázli, probuzená lačnost po pokladech nikdy neopustila. Do konce svých životů toužili po neobyčejných skvostech, které tam tehdy spatřili. A není divu, protože to byl Zapomenutý ostrov, kde jsou uloženy poklady bohů.